Blog

Schrems vs. Facebook - 0:1 v poločase

První právní zápas známého rakouského aktivisty Maxe Schremse s Facebookem skončil v roce 2015 Schremsovým velkým vítězstvím. Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) tehdy zrušil mechanismus předávání osobních údajů z EU do USA známý jako bezpečný přístav. Schrems se ale s tímto vítězstvím nespokojil, a tak nyní probíhá u SDEU další kolo bitvy mezi ním a Facebookem. Tentokrát se zkoumá přípustnost tzv. standardních smluvních doložek.

Osobní údaje mohou být předávány mimo EU, pouze pokud tato země zajišťuje odpovídající úroveň ochrany předávaných osobních údajů. Toho je možné dosáhnout buď na základě rozhodnutí Evropské komise (EK), nebo na základě poskytnutí vhodných záruk prostřednictvím standardních smluvních doložek, které opět stanovuje EK.

Po zrušení bezpečného přístavu Schrems požádal Facebook Ireland o sdělení, na jakém právním základě sociální síť předává osobních údaje uživatelů z EU do USA. Irský Facebook jej odkázal na smlouvu mezi irským a americkým Facebookem, která obsahuje zmíněné standardní smluvní doložky. Podle rakouského bojovníka za ochranu soukromí ale standardní smluvní doložky nemohou opravňovat předávání osobních údajů do USA, a proto požadoval, aby toto předávání bylo pozastaveno.

Schrems ve své stížnosti namítal neplatnost smluvních doložek, jelikož americký Facebook je povinen zpřístupnit osobní údaje svých uživatelů orgánům USA jako je NSA nebo FBI. Jde o povinnost neslučitelnou s dodržováním doložek. Dále tvrdil, že neexistuje prostředek nápravy, který by subjektům údajů umožnil dovolávat se svých práv na respektování soukromého života a na ochranu osobních údajů, čímž dochází k bránění výkonu práv zaručených v Listině základních práv Evropské unie.

Generální advokát SDEU ve svém stanovisku shrnul, že cílem GDPR ve vztahu k předávání osobních údajů do třetí země je zajistit vysokou úroveň ochrany. Při posuzování odpovídající úrovně ochrany je rozhodné, že třetí země zajišťuje úroveň ochrany základních práv subjektů údajů, která v zásadě odpovídá úrovni vyplývající z GDPR. Záruky poskytnuté správcem osobních údajů by potom takovou úroveň ochrany měly zajišťovat samy o sobě. Standardní smluvní doložky tento předpoklad splňují, jelikož představují obecný mechanismus použitelný na předávání osobních údajů bez ohledu na třetí zemi a úroveň tam zaručené ochrany.

Zda je předmětné rozhodnutí EK, a s ním i standardní smluvní doložky, platné, závisí dle generálního advokáta na existenci dostatečně pevných mechanismů zajišťujících, že v případě porušení doložek nebo nemožnosti jejich dodržování, bude předávání osobních údajů pozastaveno nebo zakázáno. Samotná skutečnost, že třetí země stanoví povinnosti, které nejsou slučitelné s dodržováním těchto doložek, automaticky nečiní rozhodnutí, a s ním i doložky, neplatnými.

Stanovisko generálního advokáta představuje nezávislé a nestranné analytické posouzení věci a není konečným rozhodnutím, které je na soudu. Přesto, že SDEU názor advokáta zpravidla následuje, není k tomu povinen, a proto je třeba vyčkat na úplné znění rozsudku v této věci.