Blog

Bude YouTube odpovědný za uživatelský obsah?

YouTube v poslední době neprožívá zrovna klidné období, co se týče vývoje právních předpisů, které na něj dopadají. Stane se aplikace právně odpovědná za uživatelský obsah? Je pravděpodobné, že ano, otázkou je, kdy se tak stane.

O autorskoprávní evropské směrnici, která odpovědnost YouTube za obsah do značné míry přináší, jsme psali zde. V případě konečného schválení se implementace směrnice do jednotlivých národních právních řádů nicméně nedá očekávat před rokem 2020. Je ale možné, že se stanovení odpovědnosti YouTube dočkáme i dříve, a to na základě soudního výkladu současné právní úpravy.

V červnu letošního roku rozhodl prvoinstanční rakouský soud (Handelsgericht Wien), že YouTube není jen prostým poskytovatelem hostingu a je tedy odpovědný za ukládaný obsah (např. při porušení autorských práv třetích osob). Dosavadní argumentace YouTube, ale i dalších obdobných poskytovatelů webového prostoru, je založena na principu safe harbor upraveného tzv. e-Commerce směrnicí. Ta stanoví, že poskytovatel služby spočívající v ukládání uživatelského obsahu není za takový obsah odpovědný, pokud o protiprávnosti obsahu nevěděl a závadný obsah odstranil, jakmile se o jeho protiprávnosti dozvěděl.

Rakouský soud ovšem posoudil činnost YouTube tak, že se nejedná o „prostého poskytovatele služby spočívající v ukládání uživatelského obsahu“, protože propojuje, třídí a kategorizuje uživatelský obsah. Aplikace také sleduje chování uživatelů za účelem lepšího cílení návrhů nových videí ke sledování. Nutno podotknout, že předmětné rozhodnutí není pravomocné a lze očekávat, že YouTube se bude i nadále aktivně bránit. Na konečné rozhodnutí si tak budeme muset ještě počkat.

V Německu, resp. Lucemburku, nás možná tak dlouhé čekání nečeká. V září podal německý Nejvyšší soud (Bundesgerichtshof) předběžnou otázku k Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU). Předběžnou otázkou se německý soud mj. ptá SDEU, zda podle současné evropské směrnice harmonizující autorské právo v EU (tzv. InfoSoc směrnice) YouTube či jiná obdobná platforma sděluje obsah veřejnosti, tedy z pohledu autorského práva užívá obsah takovým způsobem, ke kterému potřebuje licenci od držitelů práv k nahranému obsahu. 

V drtivé většině případů YouTube takovou licenci pochopitelně nemá. Pokud by tak SDEU rozhodl, že YouTube se skutečně dopouští aktu sdělování veřejnosti, je možné, že by to vedlo k dalším a dalším žalobám směřujícím na YouTube, což by mohlo způsobit zásadní změnu principů dnešního fungování YouTube a obdobných platforem. V takovém případě by došlo k paradoxní situaci, kdy by nová autorskoprávní směrnice stanovila něco, co již stanoveno je dosavadní právní úpravou a pouze trvalo příliš dlouho, než SDEU dostal možnost se otázce vyjádřit. Jinými slovy trvalo příliš dlouho, než se soud některého ze členských států zeptal.