První zajímavostí je, že úřad uplatnil článek 80 GDPR a rozhodnutí vydal na základě stížnosti podané dvěma neziskovými organizacemi zastupujícími dohromady 9 974 osob.
Z rozhodnutí je na první pohled zřejmé, že francouzský regulátor neuplatnil princip „one-stop-shop“**, když odmítl premisu, že evropské ústředí Google v Irsku (Google Ireland Limited) je jeho hlavním sídlem v EU. To by totiž znamenalo, že by příslušným úřadem byl irský regulátor***. Dle CNIL ale Google nemá hlavní sídlo v EU, jelikož veškerá rozhodovací pravomoc týkající se zpracování dat vztahujících se k systému Android a účtům Google náleží ústředí Google v USA (Google LLC). Tyto závěry francouzský úřad opřel mimo jiné o skutečnost, že zásady ochrany osobních údajů Google nikde nezmiňují Google Ireland Limited jako správce. Zároveň Google Ireland Limited neustanovil svého pověřence pro ochranu osobních údajů, aby dohlížel na zpracování osobních údajů na území EU.
Samotné rozhodnutí demonstruje, že francouzský regulátor zvolil poněkud restriktivní výklad, co se týče konceptu „hlavního sídla“. Pokud by ze strany evropských regulátorů tento výklad převládl, budou společnosti s ústředím nacházejícím se mimo EU vystaveny značnému riziku, že pravidla GDPR na nich bude potenciálně vymáhat hned několik regulátorů. V takovém případě by se princip „one-stop-shop“ stal v podstatě nadbytečným. Na toto úskalí jsme od počátku na řadě školení či konferencích upozorňovali.
Jádro rozhodnutí se pak soustředí na dva hlavní aspekty, a sice porušení principu transparentnosti a nedostatek právního základu pro zpracování osobních údajů (zejména články 12 a 13, resp. 6 GDPR).
Dle CNIL Google poskytoval uživatelům neúplné, nepřesné, těžko dostupné a často protichůdné informace, na jejichž základě uživatelé nemohli dostatečně porozumět konkrétním následkům zpracování svých osobních údajů (např. k relevantním informacím se uživatel mohl dostat, až když se k nim „proklikal“ v přibližně 5–6 krocích).
Pokud jde o nedostatek právního základu pro zpracování, dozorový úřad je toho názoru, že Google nesplnil v souladu s GDPR zákonné požadavky vztahující se k uděleným souhlasům. Zejména pak uživatelům neposkytl takové informace, které by byly dostupné, dostatečné a srozumitelné a které by umožňovaly uživatelům učinit informované rozhodnutí (např. v případě užití dat pro personalizované reklamy není z podmínek jasné, že Google zpracovává osobní údaje v řadě svých služeb, například v rámci vyhledávače, Google Maps, Youtube, Google Play a dalších).
CNIL dále podotkl, že Google při první žádosti o souhlas staví uživatele před rozhodnutí, zda souhlasit s veškerým zpracováním v rámci svých služeb či nikoliv. Až v rozšířeném nastavení se mohli uživatelé dopátrat možnosti, jak souhlasit pouze se zpracováním vztahujícím se ke konkrétní službě. Úřad rovněž upozornil na skutečnost, že zaškrtávací políčka jsou v rozporu s nařízením předvyplněna. V takovém případě určitě nelze hovořit o udělení souhlasu jednoznačným potvrzením, které by vyjadřovalo svobodné, konkrétní, informované a jednoznačné svolení subjektu údajů se zpracováním osobních údajů.
Co se týče výpočtu samotné výše uložené pokuty, je v tomto směru dané rozhodnutí poněkud vágní. Jelikož je pokuta vyšší než 20 milionů eur, je evidentní, že je založena na kritériu max. 4 % celosvětového obratu. Vzhledem k obratu „francouzské pobočky“ Google lze usoudit, že pokuta byla vypočtena na základě celosvětového obratu holdingové společnosti (Alphabet Inc.). GDPR neodpovídá jasně na otázku týkající se základu, z něhož ona procenta mají být vypočtena. Užitím celosvětového obratu holdingové společnosti jako základu pro výpočet pokuty pro dceřinou společnost se ale potvrzují některé dříve publikované názory, které užívají analogii s porušením pravidel hospodářské soutěže.
Při určování výše udělené pokuty CNIL zohlednil zejména:
- (i) povahu porušení povinností, kdy dle úřadu byly ze strany Google porušeny dvě výše zmíněné základní zásady ovládající ochranu osobních údajů, a sice zásada transparentnosti a zásada zákonnosti,
- (ii) dobu, po kterou porušení trvalo, kdy Google nebral v potaz stanovisko CNIL uvádějící, že byla porušena pravidla GDPR,
- (iii) rozsah porušení, kdy bylo zejména přihlédnuto k prominentnímu postavení Google na francouzském trhu, počtu uživatelů jeho služeb, množství a rozmanitosti osobních údajů a prakticky neomezené možnosti jejich zpracování,
- (iv) zisk získaný v souvislosti s porušením – zejména při uvážení role, jakou hraje zpracování osobních údajů v souvislosti se zisky společnosti Google (obzvláště v případě personalizované online reklamy).
Vzhledem k výše uvedenému lze předpokládat, že Google užije veškerých dostupných prostředků, aby nejen zpochybnil způsob výpočtu udělené pokuty, ale aby toto rozhodnutí celkově zvrátil. Internetový gigant dle očekávání oznámil, že se proti rozhodnutí francouzského úřadu odvolá. V blízké budoucnosti nás tak s největší pravděpodobností čeká významné soudní rozhodnutí, které výklad GDPR značně ovlivní.
* Commission nationale de l'informatique et des libertés.
** Vedoucí dozorový úřad a mechanismus jednotnosti.
*** Hlavní provozovna společnosti Google v Evropské unii je od 22. ledna 2019 umístěna v Irsku – tato změna nabyla účinnosti přesně jeden den po vydání rozhodnutí CNIL.
