Blog

Může být chuť sýru chráněna autorským právem?

Nemůže, rozhodl Soudní dvůr Evropské Unie (SDEU) ve věci Levola Hengelo, C 310/17. I přes svoji stručnost si rozsudek zaslouží pozornost. Jde pravděpodobně o první rozhodnutí SDEU, které se přímo týká definice autorského díla.

Unijní směrnice, jež na věc dopadá (tzv. InfoSoc směrnice) pojem dílo nijak nedefinuje. SDEU dospěl (nepřekvapivě) k závěru, že pojem autorské dílo ve smyslu směrnice je autonomním konceptem práva Evropské unie a musí být vykládáno jednotně napříč členskými státy. 

V předmětném rozsudku SDEU uvedl, že určitý předmět může být považován za autorské dílo, pokud splní dvě kumulativní podmínky. První podmínkou je originalita předmětu ochrany. Ta spočívá zejména v tom, že je autorovým jedinečným vlastním duševním výtvorem. Druhá podmínka stanoví, že autorův duševní výtvor musí být vyjádřen v objektivně vnímatelné podobě. To znamená, že pouhé myšlenky, postupy, způsoby fungování nebo matematické vzorce nemohou být předmětem autorskoprávní ochrany. 

Český autorský zákon stanoví, že dílo musí být jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora (první podmínka) a musí být vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě (druhá podmínka). Přes odbornou veřejností diskutované rozdíly mezi pojmy originalita a jedinečnost, lze konstatovat, že z pohledu českého práva nepřišel SDEU s nějakými převratnými názory.

SDEU však definici autorského díla dále rozvádí. Podle soudu autorské dílo, jakožto předmět ochrany autorského práva, musí být vyjádřeno takovým způsobem, že bude dostatečně přesně a objektivně identifikovatelné. Každý tak musí mít možnost se jasně a přesně obeznámit s chráněnými předměty. Každý musí mít možnost rozpoznat, které předměty jsou chráněny autorským právem a které nikoli. Navíc SDEU doplňuje, že je nezbytné z procesu identifikace odstranit veškeré subjektivní prvky. Z tohoto lze dovodit, že dílem nemůže být předmět, který je vnímán ryze subjektivně.

Právě s ohledem na chybějící možnost přesné a objektivní identifikace chutě výrobku dospěl SDEU k závěru, že chuť sýru nemůže být považována za autorské dílo. Nadto soud doplnil, že současný stav vědeckého vývoje neumožňuje objektivní identifikaci chuti. Identifikace chuti potraviny totiž spočívá zásadně na subjektivních a proměnlivých pocitech a chuťových prožitcích. Vnímání chuti je mezi jinými ovlivněno věkem, potravinovými preferencemi, spotřebními návyky a prostředím či kontextem, ve kterém je výrobek ochutnáván.

Nadále je tak možné doma vyrábět doma sýrové pomazánky a nedopouštět se u toho porušování autorských práv. I když to by nejspíš byla rozmnoženina pro osobní potřebu, jejíž pořízení je zcela legální…

Článek byl uveřejněn v Marketing & Media.